Můži A o víkendu předvedli největší selhání v dějinách klubu.

Zápas s Rožnovem, loňským účastníkem první ligy, se nesl v klasickém hornosušském duchu. Soupeř aktivnější, ale my si plnili své povinnost a první třetinu vyhráli 3:2. Od druhé třetiny jsme se ještě více soustředili na obranu, předváděli dobré souboje a tu a tam hru přerušili malým či větším faulem. Přestáli jsme oslabení a žádná branka nepadla.

To zajímavé přišlo až v poslední části. Nejdříve jsme přidali čtvrtý a pátý gól a vše směřovalo ke tříbodovému konci. Soupeř se ale rozhodně nevdával a napadal naši rozehrávku čím dál hlouběji. Zbývaly tři minuty do konce, když frustrace Rožnovského kapitána vyústila ve fotbalový likvidační zákrok na našeho obránce Patrika Cirkla, načež se sporu pustil i domácí kapitán. Vypadalo to tak, že si kapitáni obou družstem posedí na trestné lavici spolu, když soupeř sám naše vyloučení odvolal s tím, že si nemyslí, že by k napadení došlo.

Stav 5:2 tři minuty do konce a nejzkušenější hráč soupeře vyloučen v podstatě už dokonce utkání. Na střídačce už proběhla hláška „Teď už to nemůžeme prohrát“. Uběhlo ale maximálně pár desítek sekund a soupeř díky zběsilému napadání ve vlastním oslabení slavil snižující gól. Druhou lajnu vystřídala ta třetí. Scenář se opakoval. Napadání po celém hřišti, nějak se to tam poodráželo a balónek se dokutálel až k našemu gólmanovi, který si jen šáhnul a nechal balónek projet dál. Rozhočímu ta nejistota ale stačila, aby písknul malou domů. Rozehrávka, gól. 5:4 z našeho pohledu.

V tu chvíli zbývala minuta. My měli pořád přesilovku a vedli. Na hřiště šla první pětka, konečně jsme kontrolovali balón, soupeř zmrznul. Sehrávka ze středu na manťák. Ze střídačky se ozývalo jednohlasné „drrrrž“, to se ovšem nestalo. Střela na hrudník, protiútok, nahození před bránu a gól nohou. Rozhodčí uznává jako neúmyslný. Upřímně, za ten úporný výkon v oslabení by si ho soupeř zasloužil i kdyby tam úmysl byl.

Třicet vteřin do konce a stav byl rázem 5:5. Po dlouhém váhání si bereme oddechový čas. Plán je v podstatě pouze „dejte gól“. Šanci máme, ale nic z toho není. Je konec základní hrací doby. Ztrácíme jasně vyhraný zápas ve vlastní přesilové hře. Tohle musela být opravdu jedna z těch úplně nejhorších tříminutovek v dějinách klubu.

Zápas ale nekončí. V prodloužení pokračuje naše přesilová hra. Tentokrát se hraje čtyři na tři. Přes bránící trojku soupeře posílá Vašek Večeřa krosovou nahrávku na Dominika Mrowiece, který trefuje odrytou bránu a dává tím rozhodující gól. Nakonec tedy odvážíme z Valašska dva body do tabulky a s odstupem času asi budeme rádi. Soupeř hrál velmi dobře a jakýkoliv bod s ním je cenný.